Les není jen místo se stromy. Je to prostor, kde člověk může na chvíli odložit všechno, čím musí být –
a zkusit si připomenout, kým je. A co víc: je to prostor, z nějž původně pochází. Ještě před příchodem zemědělství pokrýval les více než dvě třetiny evropského území. Naše těla, smysly i způsoby orientace byly formovány právě v tomto...
Na Šumavě je ticho, občas přerušené větrem v korunách stromů, zurčením řek nebo vodáckým pozdravem "Ahooj". Ale pak je tu ještě jiné ticho – to geologické. V takovém tichu, ukrytém například ve štole Kristýna u Kašperských Hor, se nejlépe naslouchá, co se kde v litosféře na planetě šustne – jako například na Islandu. Právě odtud, z šumavské...
Když člověk stoupá šumavským hřebenem, dívá se do korun stromů, slyší potok, občas narazí na hřib nebo lišejník, na kapradí či přesličku, nebo by zahlédl ještěrku zelenou, kdyby tam nepřekážel ten kámen. Kámen často mine, aniž by si ho všiml. A přitom právě on je tím, co tu bylo dřív než strom, dřív než voda, dřív než člověk. Právě kámen...
Vědět, kam jdeš, je půlka cesty. Správná příprava šetří nejen nervy, ale i přírodu.
Choď po stezkách, šetři krajinu. I drobné obcházení vytváří nové stezky, které ničí vegetaci a zrychlují erozi půdy.
Nenechávej nic za sebou. Někdy zapomeneme i papírek od bonbonu. Ale vítr a voda ho do přírody roznesou dál, než čekáš.
A pak ho opravdu uhas. Popel, uhlíky i spálená půda zůstávají viditelné dlouho poté, co my odejdeme.
I přátelský pes může nadělat škody. Instinkty jsou silnější než slovo "ke mně".
Netrhej, nechytej, nehlaď. Jsme tu na návštěvě.
Nekřič, nevyrušuj. Pro lidi i pro přírodu.
Být v přírodě je radost. Zpomal, dívej se kolem sebe a dovol si být tady a teď.
odkaz vede na rezervační stránku Geoparku Královská Šumava
